Krátký fotoreport z krátkýho výletu do velkoměsta. Když jsem to tam (před skoro už čtyřmi lety) opouštěla, měla jsem smíšené pocity. Fráze : " Kdo je unavený Londýnem, je unavený životem", tenkrát na mě sedla jako ulitá. Jsem moc vděčná, že teď mě Londýn neunavil a zároveň trošku smutná, že už to tam nedokážu vnímat jako turista, že se mi po procházce ulicemi a vnímáním staro-nového vybavuje tříletý život, za který budu vděčná napořád. Jsem ráda, že tohle je moje město pod kůží. Že ho vidím opravdově, bez toho turistickýho pozlátka. A taky jsem ráda, že už tam nemusím žít! To šedivý město zase vidím v tom hezčím kabátě. Anglický listy od Karla Čapka je povinná literatura před návštěvou!
Premyslim o vecech svetu nepodstatnych. Pisu to, co prichazi zhora. Ucim se zit. Mam rada laskavost a pokoru. Jsem nesnasenlive nesnasenliva vuci aroganci.
úterý 5. února 2019
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Úsměv
Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...
-
Hm, tak jsem si rozbyla hubu, a poradne! Poprve jsem zazila stehy na vlastni kuzi, poprve jsem zazila sok a poprve jsem zazila peci v londyn...
-
Zdalo se mi o tom Ona tam byla Rikala, kde se v tobe bere ta sila? Kazdej den ji zdravim Ptaci litaj vzdycky za tim Kdyz dobrou ...

























Žádné komentáře:
Okomentovat