středa 11. března 2015

Cil nedokoncen

Hm, tak jsem si rozbyla hubu, a poradne! Poprve jsem zazila stehy na vlastni kuzi, poprve jsem zazila sok a poprve jsem zazila peci v londynskych nemocnicich. Jo napsala jsem to spravne, NEMOCNICICH!
 Tak jsem byla presvedcena, ze kdyz to budu slapat opatrne, nic se mi nemuze stat. To jsem se ale poradne spletla. Priznavam, opatrnost jsem ten vecer za rychlost trochu zamenila, ale vina moje to nebyla. Proste jsem se na moment pro ridicku toho vehiklu stala neviditelnou a uz jsem to letela ze sedatka primo na "cuminu". A pak se najednou priritila ambulance, policie, plno lidi, ale hlavne Jo. Marne jsem ho premlouvala, at me vezme domu, to jsem ten vecer jeste netusila, ze domu se dostanu az druhej den. Ale dulezity je, ze celo mi zasili, tady tomu rikaji, ze jsem mela "roztrhlinu"[ ted nevim segra, asi to slovo neexistuje, vid?? proste puncture :] No a po vsem tom zkoumani  ze strany na stranu, vod spodu az k horu, to vypadalo nadejne, az do ty doby nez se zjistilo, ze mam roztrzenou pusu zevnitr. Takze, nemocnice jina, vetsi, kde na to siti maji jiny hlavy, Pak operace tvare. Tak uz se mi to nejak ztraci, jen vim, ze jsem vypadala jak kvasimodo dalsi dny, na oko jsem nevidela, protivna jsem byla, ale Joa neodradila!
 Akorat jsem tak mela dost casu na premysleni a ono je to celkem fajn, kdyz mate nekoho,, kdo Vas pri tom siti za ruku drzi, druhej den s polivkou bezi, jinak by toslo mozna stezi. No prezila jsem, stavaji se i veci horsi, ale chybi mi kolicko moje. Tak se musim smirit s pohybem nejprirozenejsim, Uvidime, ono se to zase vsechno spravi urcite a ja budu zase nejaky to vozitko mit k dispozici. Ted beham! Proste se to musi vsechno hybat, ale fotku radsi tentokrat neposilat :]

PS: Helma by nepomohla! :]

Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...