Ale co když už to nejde, přát si štěstí, kolik z nás zase z cesty sejde, pak potkáme se možná na náměstí?
Občas mě štve jak jsou všichni inspirativní. Možná je to dobře, že mě to štve, ale taky bych chtěla talent, ze zouflaství, klidně na cokoliv. To je ten pocit, když víš, že je, ale kde, v čem, na co? Hledání talentu je jako to koukání do blba, jak se hovorově říká "civíš a civíš" do tý doby než si zase uvědomíš, že civíš. A asi takhle je to s tím talentem, hledáš, hledáš, až zjistíš, že žádnej neni. Konec. End of story........ Možná zejtra se objeví, kdo ví :)
Premyslim o vecech svetu nepodstatnych. Pisu to, co prichazi zhora. Ucim se zit. Mam rada laskavost a pokoru. Jsem nesnasenlive nesnasenliva vuci aroganci.
pátek 17. listopadu 2017
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Úsměv
Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...
-
Hm, tak jsem si rozbyla hubu, a poradne! Poprve jsem zazila stehy na vlastni kuzi, poprve jsem zazila sok a poprve jsem zazila peci v londyn...
-
Zdalo se mi o tom Ona tam byla Rikala, kde se v tobe bere ta sila? Kazdej den ji zdravim Ptaci litaj vzdycky za tim Kdyz dobrou ...

Žádné komentáře:
Okomentovat