pátek 17. listopadu 2017

V jiným módu

Ale co když už to nejde, přát si štěstí, kolik z nás zase z cesty sejde, pak potkáme se možná na náměstí?

Občas mě štve jak jsou všichni inspirativní. Možná je to dobře, že mě to štve, ale taky bych chtěla talent, ze zouflaství, klidně na cokoliv. To je ten pocit, když víš, že je, ale kde, v čem, na co? Hledání talentu je jako to koukání do blba, jak se hovorově říká "civíš a civíš" do tý doby než si zase uvědomíš, že civíš. A asi takhle je to s tím talentem, hledáš, hledáš, až zjistíš, že žádnej neni. Konec. End of story........ Možná zejtra se objeví, kdo ví :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...