Je to zvláštní kraj.... Hned, když mě tahle věta napadla, vybavil se mi Karel Čapek a jeho Anglické Listy. Zajímalo by mě jaký názor by měl na zemi Japonskou, jak by asi jeho slovy ta země nám tak vzdálená vypadala, jak bysme ji mohli prožít skrz jeho unikátní a tak čtivý, nadčasový způsob vyprávění. No Čapek nejsem, takže se budete muset smířit s mým obyčejným vyprávěním.
Co jsem za tu zatím poměrně krátkou dobu zaregistrovala já? Tak třeba to, že když si jedete natankovat benzin, na benzině mají, můžeme jim třeba říkat, "tankáče". Všechno to za Vás udělají, culí se na Vás do zrcátka od ucha k uchu a vypadají, že to vážně nehrajou. Možná jsou i někde v Evropě, já jsem se s tím osobně ještě nesetkala.
To, že v restauraci nebo když jdete na čaj a sedíte na polštáři na bambusové podložce bosí, mě nepřekvapuje, ale to, když si jdete do zkušební kabinky vyzkoušet novej kus oblečení v obchodě a je tam přísnej zákaz vstupu v botách, to už mě překvapilo. Ale přísnej!! Nedej bůh, že byste ty pravidla porušili!! Tady jsou pravidly posedlí ještě více než v zemi germánské! A to je co říct :) Nebo jsem slyšela příběh, kdy se instruktor s kliošema trošku pomotal v resortu. Ptal se vlekařů, kudy jet dál a druhý den měl v práci průser, protože vlekaři ho na férovku naprášili, že to nevěděl. U nás to nazýváme bonzáctví, tady se to řadí do škatulky posedlost pravidly.
Pak už mě nepřekvapuje, že do autobusu se nastupuje jedině zadem a platí se až při výstupu. Nebo to, že smrkat na veřejnosti se nesmí, takže v obchodě vidíte malou babičku, které z nosních dírek trčí papírové kapesniky- asi rýma. Natož, když se na něco ptáte a tady ty "místňáci"- ostrované východoasijského původu - bohužel nerozumí, tak Vám alespoň vrazí do rukou medovo citronovej bobnbon, aby Vám ty ústa zavřeli. Tohle se mi vážně stalo hned první den ve vlaku, když jsem se ptala na cestu. No můžu na to říct něco negativního?
Co jsem za tu zatím poměrně krátkou dobu zaregistrovala já? Tak třeba to, že když si jedete natankovat benzin, na benzině mají, můžeme jim třeba říkat, "tankáče". Všechno to za Vás udělají, culí se na Vás do zrcátka od ucha k uchu a vypadají, že to vážně nehrajou. Možná jsou i někde v Evropě, já jsem se s tím osobně ještě nesetkala.
To, že v restauraci nebo když jdete na čaj a sedíte na polštáři na bambusové podložce bosí, mě nepřekvapuje, ale to, když si jdete do zkušební kabinky vyzkoušet novej kus oblečení v obchodě a je tam přísnej zákaz vstupu v botách, to už mě překvapilo. Ale přísnej!! Nedej bůh, že byste ty pravidla porušili!! Tady jsou pravidly posedlí ještě více než v zemi germánské! A to je co říct :) Nebo jsem slyšela příběh, kdy se instruktor s kliošema trošku pomotal v resortu. Ptal se vlekařů, kudy jet dál a druhý den měl v práci průser, protože vlekaři ho na férovku naprášili, že to nevěděl. U nás to nazýváme bonzáctví, tady se to řadí do škatulky posedlost pravidly.
Pak už mě nepřekvapuje, že do autobusu se nastupuje jedině zadem a platí se až při výstupu. Nebo to, že smrkat na veřejnosti se nesmí, takže v obchodě vidíte malou babičku, které z nosních dírek trčí papírové kapesniky- asi rýma. Natož, když se na něco ptáte a tady ty "místňáci"- ostrované východoasijského původu - bohužel nerozumí, tak Vám alespoň vrazí do rukou medovo citronovej bobnbon, aby Vám ty ústa zavřeli. Tohle se mi vážně stalo hned první den ve vlaku, když jsem se ptala na cestu. No můžu na to říct něco negativního?
Žádné komentáře:
Okomentovat