pondělí 30. ledna 2017

Arigato ありがと

Měla bych se učit na průvodcovské zkoušky, místo toho koukám na japonskou televizi celé dopoledne, rozumim tomu asi tak jako koza petrželi, ale doma to nemáme.

Všechno a všichni tady mluví nebo vydávají zvuky- pořád! Prý se tomu říká audiofonní země. Takže na vleku vás kabinky vítají: "Přejeme hezký den. Děkujeme, že využíváte našich služeb" (to si tak typuju, že to znamená), do toho Asiati na lyžích a prknech většinou vypadají více než komicky - vím, není hezké se někomu posmívat, ale národ mi to přijde poněkud legrační, avšak velmi milý! Pořád na Vás někdo neustále mluví, a to i přesto, že poznají, že nemáte potuchu o čem je řeč. Prostě rádi mluví. Naposledy nám v obchodě pan prodavač vysvětloval lámanou angličtinou, že já jsem "Woman" a Honza je "Man" - ještě, že nám to pomohl rozluštit! :) Takže většinou jak pitomec kývu hlavou a směju se stejně jako všichni tady a přidávám slovo které je tu slyšet neustále, a to je, Arigato- děkuji.

Přišli jsme po zavíračče do obchodu se zeleninou, ochotně nás pustili dovnitř a ještě pomohli s výběrem a jako třešničku na dortu jsme každý dostali mandarinku jen tak. Předpokládám, že u nás doma v Čechách, bychom dostali vynadáno a ješte by s námi vyrazili dveře :)

Ne nadarmo se říká jiný kraj, jiný mrav.

A taky se učim vařit japonsky.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...