úterý 7. června 2016

venku

ted jdu ven
a budu tam,
beham sem a tam

dovnitr uz se nechce,
kdyz dostat se da za oblak
a to dost lehce

je to tam fajn

jednou jsem uz venku byla,
to byla, ale jen vila,
bliz u svejch je to lespi,
tresne se zas za chvilku zvetsi

a sobe rikat,

vem si.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...