nic

jistotu snad cejtis,
doma to tak bylo,
rodice, hezky rozdelany meli to dilo,
snazis se jim stacit,
kurva, kde z toho ale zacit

mamka to vse vedela,
ted ti ale nic nerekne,
uz to zabalila,
vubec se ji nedivim,
porad dokola mi ji pripomna ten splin

silu nemam, do zrcadla radsi se nekoukam,
za pohodli nynejsi,
vse mi to prijde vlidnejsi

do banku jsem vsechno dala,
zit naplno, prej je v tom sila
pomoct obcas potrebuju,
tizi me to, hlavne,

kdyz se z nas stavaj tisi.

duse, rozum, telo,
vubec nechapu to dilo,
jak to spolu pracuje,
mlcis,
cejtis,
vis,
chybis- ti

kazdej rok je tezsi a tezsi,
kazdej rok ztracis to, kde zacit
gueida ti vzali,
najednou cejtis se jak v zahrade,
kde vlci zrali,
kytky kolem tebe hezky,
ale nevsimnout si ty krve ridky

nejde,

na tom, ale uz stejne moc nesejde.

otupelas, obcas brecis, vzpominas,
nemas komu to rict,
stydis se, ten cit projevit,
cejtis ji min min,
vzpomenes si jenom, kdyz mas splin

osobnost se ti rozpada,
nevis, jak zpatky se to hleda,
hledas jehlu v kupce sena,
ses stin, ozvena,

myslelas, ze stesti naslas,
mozna sis mela dat nacas,
ona uz se nevrati,
i kdyz porad cekas, a predstavujes si,
ze se zas setkas

ve snu, to jediny ti zbylo,
ona tu uz neni,
ale tys jeji dilo,
tak to nepokaz.