Vzacno vsedni PLEASE[URE]

Ohen, plameny, zar,
Slunce bys tim zmat,
touha dat a poznat, nemuzes selhat,
vsechno se poji, stejne jak mama dite koji.

Jenze chvile je to kratka a pak nic, zlomeny srdce,
asi cekalas vic,
nahoru, dolu,
takhle to nejde,
ani vytah takovou rychlosti nevyjede.

Uz on ale nevejde.

Se do tvyho srdce, mozku,
v zrcadle na sebe koukas jak na trosku.

Taky to tak jde.

Klid, pohoda mir,
zadna divocina a presto vznika vodni vyr.

Nechces, nenapadne te, nevzpomenes si
dokud neztratis to cosi ONO si.

Tak to ma byt, ne nenech to odejit, dech ti to na zacatku nesebralo,
ale ty muzes dychat, zit, ty blaho!
Rovnovaha tam ma byt, zadny vykyvy,
nepotrebujes uz tolik snit.
Kazdej den to cejtis, je to tam
a nevzejde z toho zadnej klam.

Nepropasni to, az prijde,
nepokaz to.

Dokonaly to nikdy nebude, ale kdyz to odbudes,
uzko tak akorat prijde
a ty cejtis a vidis, jak Slunce zajde.