Furt dokola zkuhras, na nic se uz radsi neptas,
ten zivot je celej Vas,
tak si ho zij s plnou silou, po tobe, zas jiny tu budou,
budou si myslet, ze jejich zivoty nedaj se sdilet,
vetsina mysli si, ze centrem vesmiru - jedine ty!
Zkus oci otevrit, na svoje ego trosku chytre jit,
kazdej problem co dneska, mas , za rok uz se ani nezeptas.
Vsechno, trpky, kysely, zkazeny muzes zrat,
ale nikomu to necpi akorat!
Zkus na sobe najit, co te bavi,
neco, z ceho druhejm se dech taji.
Nemuzes to vsechno od zivota chtit, tim cekanim bys akorat tak chcip.
Nevzdavej se ale uplne, koukej kolem sebe a vyber si,
staci kohokoliv, kdo se ti nehnusi.
Na zazrak necekej, nikdo nebude uz jinej.
Kocky delat to umi, ziskaj si te vetsinou, kdyz vrni,
zkus to udelat taky tak, jenom uz neres ten svuj spozdenej vlak
Meditovat zkus, uvidis, ze to bude mensi hnus.
Sedis, lezis, stojis, vsechno v cajku, protoze stale vis a vidis.
Treti oko otevre se a obcas tu tihu neunese.
Tihu bezednejch dni, kdy pripadas si jak mys, co kocka tak rada sni.
Ale ty mas unik tenhle vzacnej, ve Vesmiru i postizenej je krasnej.
Hlavne to ale kolem moc nevnucuj, pockej si,
nerikej lidem co neslysi, jinak za blazna oni te povesi
Hlavne ucit se neprestavej, klidne si obcas zanadavej,
ale vis,
ty
cerny
velky
rychly
ptaci
ktery oblakama se tak radi vraci,
tak je nech,
prijmi to a vydej se na novej beh.
Na cestu balis si novej, snovej vak, myslenky vyhazujes a prehazujes, novy napady tam ukladas a mir v sobe zase zpradas.
Tak jenom bacha, at nezvedne se ti z toho zas tlak,
Openspacey vsude kolem,
ja to tusila, ze je na case, dat sbohem.
Kominu pet betonovejch tu stoji, za nima domy panelakovy sily poji.
Na cestu vydavas se novou,
preci uz davno to mas v nohou.
Stejnou cestou nikdy nevracis se zpet a vyhledavas nejrychlejsi let.
Na letisti mravenci tam drou, na kazdyho tri kufry a o silu se prou. A ty vis, ze prilozit ruku k dilu bys mel, ale to by ten tvuj vak mezi ostatnima se klel.
Ty letis na druhou stranu, novej lak na nehty uz nedostanu,
Sever, Jih, tam novej batoh by se spich,
ale Zapad , Vychod, to bude uz ten druhej chod.
A tam jinymu dobry rano prejes,
a uvnitr vis, a tak trochu se tomu smejes.
Jak po flamu obcas preskakuje hlas,
v ty novy zemi, rika se, ze zitra uz to pujde snaz.
Jako lyzar, co na vleku se uci, pak cestou nahoru na lanovce skuci,
pohled ze spicky Hory ale krasnej je, a ty cejtis, ze nejsou to zas takovy galeje.
Zijes kazdej den jinak, vis, ze do ciziho nestrka se rypak, jenom pomoct bys mel a nedoufat, ze se to vyresi bezmoci.
Tak zvedni zadek a k cinu se chop, jinak na lyzi udelas jen hop
a katastrofu si sam ztrop!
ten zivot je celej Vas,
tak si ho zij s plnou silou, po tobe, zas jiny tu budou,
budou si myslet, ze jejich zivoty nedaj se sdilet,
vetsina mysli si, ze centrem vesmiru - jedine ty!
Zkus oci otevrit, na svoje ego trosku chytre jit,
kazdej problem co dneska, mas , za rok uz se ani nezeptas.
Vsechno, trpky, kysely, zkazeny muzes zrat,
ale nikomu to necpi akorat!
Zkus na sobe najit, co te bavi,
neco, z ceho druhejm se dech taji.
Nemuzes to vsechno od zivota chtit, tim cekanim bys akorat tak chcip.
Nevzdavej se ale uplne, koukej kolem sebe a vyber si,
staci kohokoliv, kdo se ti nehnusi.
Na zazrak necekej, nikdo nebude uz jinej.
Kocky delat to umi, ziskaj si te vetsinou, kdyz vrni,
zkus to udelat taky tak, jenom uz neres ten svuj spozdenej vlak
Meditovat zkus, uvidis, ze to bude mensi hnus.
Sedis, lezis, stojis, vsechno v cajku, protoze stale vis a vidis.
Treti oko otevre se a obcas tu tihu neunese.
Tihu bezednejch dni, kdy pripadas si jak mys, co kocka tak rada sni.
Ale ty mas unik tenhle vzacnej, ve Vesmiru i postizenej je krasnej.
Hlavne to ale kolem moc nevnucuj, pockej si,
nerikej lidem co neslysi, jinak za blazna oni te povesi
Hlavne ucit se neprestavej, klidne si obcas zanadavej,
ale vis,
ty
cerny
velky
rychly
ptaci
ktery oblakama se tak radi vraci,
tak je nech,
prijmi to a vydej se na novej beh.
Na cestu balis si novej, snovej vak, myslenky vyhazujes a prehazujes, novy napady tam ukladas a mir v sobe zase zpradas.
Tak jenom bacha, at nezvedne se ti z toho zas tlak,
Openspacey vsude kolem,
ja to tusila, ze je na case, dat sbohem.
Kominu pet betonovejch tu stoji, za nima domy panelakovy sily poji.
Na cestu vydavas se novou,
preci uz davno to mas v nohou.
Stejnou cestou nikdy nevracis se zpet a vyhledavas nejrychlejsi let.
Na letisti mravenci tam drou, na kazdyho tri kufry a o silu se prou. A ty vis, ze prilozit ruku k dilu bys mel, ale to by ten tvuj vak mezi ostatnima se klel.
Ty letis na druhou stranu, novej lak na nehty uz nedostanu,
Sever, Jih, tam novej batoh by se spich,
ale Zapad , Vychod, to bude uz ten druhej chod.
A tam jinymu dobry rano prejes,
a uvnitr vis, a tak trochu se tomu smejes.
Jak po flamu obcas preskakuje hlas,
v ty novy zemi, rika se, ze zitra uz to pujde snaz.
Jako lyzar, co na vleku se uci, pak cestou nahoru na lanovce skuci,
pohled ze spicky Hory ale krasnej je, a ty cejtis, ze nejsou to zas takovy galeje.
Zijes kazdej den jinak, vis, ze do ciziho nestrka se rypak, jenom pomoct bys mel a nedoufat, ze se to vyresi bezmoci.
Tak zvedni zadek a k cinu se chop, jinak na lyzi udelas jen hop
a katastrofu si sam ztrop!
Žádné komentáře:
Okomentovat