Supergirl

Za oknem trojskyho zivota,
snehova vlocka tise mi sepota,
ze od zivota malo toho chci
a jestli se mi to nehnusi.
Mraz stipe do tvari stejne blbe,
jak Tobe se to vytvari.

Bezstarostny dny, kdy pripadas si,
 ze vsechno jsou jenom sny,
nic nemozny Ti nepripada,
dokud duse na nozich se Ti nerozpada
a rezny rany nejsou zadna nahoda,
potom casy se meni a ty zkuhras,
kdy do prdele uz se to zmeni,
na zivot nastvanej bejt muzes,
i kdyz vzdycky nejak z kazdy rany se vylizes,
jako pruhy na svetru se to strida,
takhle to ma preci kazda druha.

Pak ale vzdycky, kdyz uz to cejtis,
ze noze se tupi, odleteli uz i supi,
v dalce vsechno do cervanku meni se,
louka rozkvetla a na vsechno svitej svetla,
najednou pak bourka a hrom uhodi,
stejne jak rybar nahodi,
ty na prutu jak navnada kroutis se,
propichnuta na dusi,
jak skoncis, to nikdo netusi.

Jak ten cerv, chudak, z zivota nic nema,
Tobe zkusenost se zase preda.
Pampelisky a slunecnice prala si,
ale to se vymenilo za kratky vlasy.
Nadeje, co tu byla, jako para z lesa se rozplynula.
Nic vecne netrva, a ty, tak nejak otrla,
rozprasis pampelisku odkvetlou,
snazis se krasu v ni videt
a jdes za ni cestou jinou a uz tak nejak nazpamet,
hlavne pritom neskucet!

Snazis se, ucis se, zlobis se,
pamatujes si dny, ktery jak hodiny Ti ubihaly,
ted dny jak roky se Ti zadrhavaji,
nevis vlastne jak spravne to nastavit,
a nebudes vedet, dokud bude porad hrmit.

Na slunce to nevypada,
z toho by zestarla i mlada,
rika se, ze po kazdy bource vysvitne,
ale to mozna Tvoje duse z toho tepla shori driv,
a jen cernej uhlik do popela,
ponori se stejne, jak on kyv.
Snih na jedny strane zahrady lezi
a ta druha-nase, vubec netusi, oc tu bezi.

Ale ona pry je SUPERGIRL!

https://www.youtube.com/watch?v=n2ida4TQuAc