Cernej smog

Mesic po mesici ubihaly.
A preci nas jeste nestrhaly.
Penezenku prazdnou mame,
stejne jak lodky na Vltave to slabne.
Takze piva v baru se lejou,
se spadlou i sytou penou.
Rty se rtama stridaj se,
a ja zas do silonek oblikla se,
drogovej vecirek muzes zacit,
stejne jak vlci umime taky zit.
Pak Instagram to vsechno ukaze,
jak my zase v jinym naruci,
kuzi svoji svlikame,
bude to jako pokazdy,
tma, zima, zadna sila,
spina, mozna tak akorat tam bude
a z nasich dusi, z tich uz moc neubyde.
Rano, jak cizinci, co na ulici potkas,
na nic vic uz se radsi neptas.
Zijem naplno, cervenou rtenku rozmazanou,
priste domluvime se s tou druhou stranou.
Dusi zaprasenou mas, ale prazskej smog,
toho se jen tak nevzdas.
V Crosu fetky zevlujou,
i s nima vase duse se seznamujou.
V lete navaly, horko, zima,
tenhle dojezd nebude tak prima,
prejes si, aby jinak to bylo,
ale ono se to jen prevratilo.
Zivot kazdej den resis moc,
a pritom jen cekas na dalsi noc.
Po tomhle prazdnota prijde,
i kdyz, nekdy to mozna vyjde.
A je to tu zas,
conversky, sukne, top
a ultrastihlej pas.
Jeden, druhej, treti krok, a ty pohledy,
vzdycky prijdou vhod..
A pak prazdno jak ramecek bez fotky,
my uz ale nejsme zadny Lolitky.

https://www.youtube.com/watch?v=IhqqZN0H7CI