Povidani

Tak jsem tak jednou po praci sedela a povidala a povidala a povidala, coz ja delam moc rada a povidam rychle, nesrozumitelne, zmatene, hodne, obcas ne moc chytre, zeptejte se moji segry, ta by si mozna sla hodit, kdybych s ni byla kazdej den :] ale mam to rada, tak povidam. No a povidala jsem kamaradum ze pisu. Obcas. Pisu trochu, nejiste, spontanne,dlouze i kratce, snazim se vtipne, vystizne a srozumitelne. A jak jsem tak o tom povidala, tak jsem se nechala premluvit k tomu zalozit bolg. Jasne proc ne?! Ja! Pro koho je nocni mura, zverejnovat ty spisky, No ale tak jsem dala slib, poridila jsem si na to dokonce i notebook! Tak jsem cela nadsena frcela s novym laptopem na zadech domu, cela dychtiva az tu novou vec zprovoznim a zacnu se citit dulezite a chytre tuaknim pismenek do klavesnice. A tak jsem tak tukala a tukala az jsem zapomnela, ze na me cekaji s loucejicim se drinkem kolegove v tom nasem zkraslujicim blazinci s pletovyma maskama, olejema, samponama, nuzkama na vlasy a nadeji zenske krasy. Tak jsem se na to poradne ohakla, hodila na sebe ksandy s britskyma vlajkama, abych tedy reprezentovala, skocila na bajk a uz vesele zapijela a zase  povidala a povidala a povidala abych mohla pak zase tukat a tukat a tukat. A jak jsem tak povidala tentokrat o tom tukanim pismenek do noveho blogu, tak pry bych i nemeho rozmluvila, mi receno bylo.

  Takze z toho plyne rada:  povidejte, kricte, hulakejte, smejte se, zpivejte. Zijte! 

Hezkou nedeli a tady trochu te pozitivivty v te britske sedi dnesni.