Jak mi skoro zatkli milyho

Tak hezky poklidne ten den v praci zacal, vypili jsem spolu s Joem kafe, popovidali si, zanadavali na vetrne pocasi, pochvalili slunicko, ze  nas trochu hralo. Mesto jeste hlucne nebylo, bylo takove napul jeste schovane, rozespale, odtazite no a my hyperaktivni, nateseny ma prvni job. Slo to hladce ten den, vubec jsme se nepotkali, coz je neobvykle. Ale slyseli jsme se na radiu. No a jak si to tak  s vetrem o zavod slapu, slapu a najednou si uvedomim, ze cislo 46 se na radiu neozyva, po nekolikatym hlaseni kontrolora na opacnym drate v ofisu "46,46,46,46"!!! a porad nic, ve mne trochu ztrnulo. Vetsinou to v pripade, "specialne",  tehle dvojky funguje stylem : Jo: "46", Kontroler : "46", Jo ma nazpatek odpovedet : hotovo nebo zasilka na palube, nebo cokoliv jineho, co mu potrebuje sdelit, ale to by nebyl Jo, aby nerekl nazpatek "46" a kontroler : "46" a takhle si tam for sixujou treba i minutu:] Jo rika, ze radia jsou stary a nefungujou a kontroler si rve posledni sedivy vlasy, co mu z nas zbyly.. 
 No dobra to jsem troch u odbocila, ale zpet. Porad 46 neslysim, Proc me vzdycky jako prvni napadne ta nejhorsi myslenka s predstavou, ze Johannes se uz nekde trepe pod koly obrovskyho nakladaku nebo uz je nekde rozmazlej na vokraji roudu. Trochu te paranoy v mem mozku, nevim kde se porad bere. Asi po hodine se ozyva 46!! Super, vim ,ze zije a ostatni mi je jedno. 
 Pri popracovnim vecernim pivu a takoveho toho maleho tolku ve west endu  nam Jo s obrovskym vzrusenim popisuje, co se mu stalo, jak ho honili policajti, jak se na nej domlouvali na radiich  na kazdym rohu ulice oblasti vychodniho londyna a snazili se ho capnout. A to vse jen ,ze projel nekolik cervenych svetel. [Coz pri praci kuryra neni nic neobvyklyho, potrebujete toho dorucit co nejvic, protoze Vas od hodiny nikdo neplati a vy potrebujte prezit]. No a jak se jim tak chytre vyvliknul a tak hrde nam to sdeloval, ze teda jako se mu to fakt povedlo a oni nemohli nic nadelat, ztratili ho, on si premenil obleceni, uklidil se na chvilku do kancelare, aby byl na chvilku v bezpeci. A pak pokracoval a dorucoval dal. 
 Tak jsem tam kluky na chvilku nechala samotny a jak se tak vracim rikam si "co se to tam  deje", neni nikoho videt, jen kola, tak prijedu bliz a asi osm z nasich kamaradu stoji v hloucku a ja si rikam, kde je Jo, proc ho nevidim, otocim se na druhou stranu a moje draha polovicka tam stoji oprena o zed a policajti ho prohledavaji. Co?! Tak pysny na sebe byl :[ Tak s nim soucitim, bohuzel nemuzu nic delat a opet moje paranoa mi pripomina, jak sedi zavrenej v cele a ja uz ho neuvidim. Nedopadlo to tak hrozne :] nastesti, Jo dostal pokutu, pochvalu od pana policajta, jak to chytre vymyslel a vyvliknul se.  Jediny co jsem nepochopila, jak ho mohli najit za nekolik hodin uplne v jiny casti londyna. No tak takoveto veci se nam tu deji. Trocha vzruseni do toho pedalovani YAY!