středa 1. března 2017

Život Rules

Možná nevim, co psát, ale začíná mě to dost štvát.
Proč někdo protivnej neustále je, myslí si, že jiná pravda než ta jeho neexistuje?
Proč síly se jim dostává jen když druhýho kárá?
Proč neuměj sílu svojí si vytvořit, aniž druhým nemuseli by škodit?
Každej druhej chce bejt ředitel, manažer, právník, politik,
myslej si, že řídit druhý, je to proč se narodili.
Prosím víc lidí, co viděj všechny síly!
Síly přírody, laskavosti, pomoci a lásky, ať nemusej dělat se nám z tich otrapů vrásky.
Buď dobrej, spravedlivej, buď na světě rád. Uvidíš, jak ty ve velkým postavení to bude srát.
Jenom touha po moci, možná penězích je tam vede,
pochybuju, že život jak tobě se jim povede.

Já nemám nic, nemám pořádnej bejvák s hezkou kuchyní, ani nevim jak často čerstvě vymalovaný zdi se špiní. Nemám skříňky plný pokliček, hrnců, pánví,..
Občas mám taky touhu po tom všem- v levý skříňce, po kýblu s koštětem.
Výčytky občas se vrací.
Co mi přibejvá jsou akorát tak vrásky.
Ale mám to, s čím ani hladový se neudáví.
Kariéru netvořim, vždycky jsem měla vyšší cíl. Pro někoho můj cíl je ještě hloubš než na povrchu země.
Ale já vím, že je opravdovej, že ten můj vydrží napořád a ne jen do tý doby, až šéfa začnu štvát.
Vždyť řídit svůj život je dost práce, proc přidělávat si jí ještě pro vládce.
Mám pochopení, mám lásku a domov, i když často v jiný zemi, alespoň to nebude zaprášený.
Nikdy nejsem sama, máme svoje životy. Severní vítr a V Stínu kapradiny jsou naše hymny.
Gumička do vlasů s mašličkou mi radost udělá, a potom jak vítr vlasy Ti zvedá. 

PS: Ale vyhřívaný záchodový prkýnko bych fakt chtěla!





Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...