neděle 23. října 2016

Dokolecka, dokola :]

tma, hvezdy ,za slunkem, teplem a modrou oblohu, v tom bode, ja uz ale nemohu.

kdyby radsi chodili jsme bosi, po pisku, blate, sterku, za to ale povesej te na nastenku, nastenku vsednich a sedivych dni, kde radi nas pozorujou, hlavne, kdyz jsme zlomeni.

cestovani, poznavani novejch lidi., pak jeste zdrava strava se k nim hodi, vse napravit da se, make up, korekce do perfektna, jen aby neskoncili prazdni jak skolni duchna. jak volove v krajine vsichni jdou, tvari se u toho jak obri, ti druzi srandu si z nich delat muzou, protoze proti nim, oni jsou pidi a ja pisu to tak, protoze odletet umi kazdej druhej ptak, ale v hejnu starem, dobrem, znamem zustat, to chce kuraz a tu oni maji, sila v nich je, utect kam nemaji, jen navzajem se hyckaji.

milujou to mesto, milujou tu vasen, stejne jako basen. barvy deli se tu, pokud cervenou a modrou si nepletu, hrad tam stoji v dali, ta pevnost jen tak snadno neosali.

Praho, o tobe kazdou noc by se mi zdalo

ne vsichni vidi to tak, kam leti ten velkej ptak? ne kazdy zaznamena to bez aut a natlakem vsednich dni, zkuste at duch a teplo mesta vase starosti rozptyli.

i slepy to vidi, vsak lidi jsou jen lidi.








Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...