Nahravaci studio, splneny sny, flasky od piva uz pred tim taky tu staly.
Sluchatka, pocitac, mikrofon, a ty zvuky do toho vydava ...
Prazsky kluci tady do toho vali, jak pred nima uz jini taky to zpivali.
Spinavej Karlin, venku zima, tma a nase duse svetlo nam snad da.
Ne nase dny nejsou jeste secteny, i kdyz pred tim nejradsi valeli jsme se v posteli.
Kdyz nechame mozek odpocivat, pak muzeme si jen nadavat.
Neco delat se musi, jinak kazdej den se nam zhnusi.
A z tich dni hnusi se tydny, po mesici uz ignorujeme vsechny spliny a pak uz jen ta cerna v kresle sedi, s depresi stejny prevleky nosi.
A tak musime se snazit, aby si nas nekdo moh vazit.
Ne nechci skoncit venku na lavicce, kde zimni rukavice uz nehrejou nase ruce.
Nechci uz potme bloudit ulicema a vedet, ze nic hezkyho nezacina.
Tady to je, tady to cejtim, ze zabavit se nejak zkusim. Vzdyt vsechno se da prehrat, tak proc zivot tak hrotit kurvadrat!
Chyby nas ucej, ze i ty nejsilnejsi obcas skucej.
Tady vidim a citim, ze Praha nejvic hreje, tady to s klukama zijem, ze kazdej den by moh bejt jenom dojem, ale my tu mame neco spolecnyho, neco, kde ty sracky nehazime na jinyho.
Je to jak nas rodice vychovali, a my jim takhle dokazujem, ze to nepo......
Kazdej den jinak stravit jde, nebo o co tu vlastne jde?!
Vsechno je to jen o treninku, muzmeme dokola skubat kytku, ale dokud nebudeme vedet z jaky strany zacit, nikdy dost nebude nam stacit.
Planovat kazdej den da se a pak nocni mura neozyva se, pomahame si navzajem, i kdyz obcas dost lejem! Ale co z toho, kdyz nevime, co s nabitym dojmem!
Pak uz jiny starosti budeme resit a nase zivoty mozna vic zacneme si vazit.
Mysi klikat na pocitaci kazdej umi, ale do zitrka hledime jak tupi. To nevadi- az zitra to zase zastudi.
A tak poslouchame ty nase zivoty a snad to budes jednou cist i ty!
Rap i metal skloubit se da a vsechno hladce to zapada, zapada do prazskejch noci, kde i z vlku muzou se stat cvoci. Kdy hlubokym lesem se derou a modli se at ty vetsi je nesezerou.
Dokud budeme silu v nas brat, nema cenu zivotem se tolik drat!
Sluchatka, pocitac, mikrofon, a ty zvuky do toho vydava ...
Prazsky kluci tady do toho vali, jak pred nima uz jini taky to zpivali.
Spinavej Karlin, venku zima, tma a nase duse svetlo nam snad da.
Ne nase dny nejsou jeste secteny, i kdyz pred tim nejradsi valeli jsme se v posteli.
Kdyz nechame mozek odpocivat, pak muzeme si jen nadavat.
Neco delat se musi, jinak kazdej den se nam zhnusi.
A z tich dni hnusi se tydny, po mesici uz ignorujeme vsechny spliny a pak uz jen ta cerna v kresle sedi, s depresi stejny prevleky nosi.
A tak musime se snazit, aby si nas nekdo moh vazit.
Ne nechci skoncit venku na lavicce, kde zimni rukavice uz nehrejou nase ruce.
Nechci uz potme bloudit ulicema a vedet, ze nic hezkyho nezacina.
Tady to je, tady to cejtim, ze zabavit se nejak zkusim. Vzdyt vsechno se da prehrat, tak proc zivot tak hrotit kurvadrat!
Chyby nas ucej, ze i ty nejsilnejsi obcas skucej.
Tady vidim a citim, ze Praha nejvic hreje, tady to s klukama zijem, ze kazdej den by moh bejt jenom dojem, ale my tu mame neco spolecnyho, neco, kde ty sracky nehazime na jinyho.
Je to jak nas rodice vychovali, a my jim takhle dokazujem, ze to nepo......
Kazdej den jinak stravit jde, nebo o co tu vlastne jde?!
Vsechno je to jen o treninku, muzmeme dokola skubat kytku, ale dokud nebudeme vedet z jaky strany zacit, nikdy dost nebude nam stacit.
Planovat kazdej den da se a pak nocni mura neozyva se, pomahame si navzajem, i kdyz obcas dost lejem! Ale co z toho, kdyz nevime, co s nabitym dojmem!
Pak uz jiny starosti budeme resit a nase zivoty mozna vic zacneme si vazit.
Mysi klikat na pocitaci kazdej umi, ale do zitrka hledime jak tupi. To nevadi- az zitra to zase zastudi.
A tak poslouchame ty nase zivoty a snad to budes jednou cist i ty!
Rap i metal skloubit se da a vsechno hladce to zapada, zapada do prazskejch noci, kde i z vlku muzou se stat cvoci. Kdy hlubokym lesem se derou a modli se at ty vetsi je nesezerou.
Dokud budeme silu v nas brat, nema cenu zivotem se tolik drat!
Žádné komentáře:
Okomentovat