...

Zrovna nedavno jsem si prohlizela stary fotky a rikala jsem si " Tyy jo" jaka jsem byla kocka. Zadny vrasky, zadny rozchody, zadny ztraty milovanych, zadny veliky starosti, proste jsou ty fotky takovy cisty. Ted ty vrasky zakryvam make upem, ty kruhy pod ocima, ktere se dejou vlastne od vina, od vecirku, zakryvam korektorem, tu slabost zakryvam predvadenim, ale trochu mam z toho strach, co bude, az ty vsechny kremy, stiny, rtenky dojdou. Ted neresim, jakou dekoraci do bytu vybrat, co uvarim k veceri, nebo kam pojedeme na dovolenou. Ted je na poradku krasa nocni Prahy, podpadky, ucesy, sukne abych pak zase nacerpala silu resit ty pyzama, teple ponozky, svicky a vlecky. Ono se to porad toci, vzdy je to jak zebra, cerne, bile, ale zastavi se to nekdy?

Bylo to tam maly, ne moc hezky a stary, ale my jsme si z toho udelali Bali. Ted je to prostorny, zarizeny, hezky, ale jsme z toho v uzkych.

To by me zajimalo, co si budu rikat u fotek za deset let.