čtvrtek 26. února 2015

Po zimni jarni probouzeni

Takze slunicko sviti a hlavne hreje! uz aby taky ne, konecne! No a me popadl dneska amok, ze kdyz to kolo se se mnou ted uz moc nekamaradi, tak zacnu behat. Po prvnim pokusu, ze to vezmu pres samosku, a koupim palacinky v polotovaru [ vim- hruza, ale kdyz oni fakt chutnaj stejne Segra! :], to vzdavam. Kdyz batoh byl prazdnej jeste to slo, po dechu jsem lapat ale nemohla, a ze to mame jen tak deset minut chuze, tu samosku myslim. No tak jsem se na zpatecni ceste, cela uburacna, s nacpanym batuzkem nadsene vrhala do dalsiho pokusu, ale po chvili mi doslo, ze ty jahody, co jsem koupila, si po tom behu muzu akorat tak rozmackat doma se slehackou, tak jsem to vzdala a tvarila se jako, ze prochazka je taky dobra. No a jak si to slapu, najednou jedno, druhy, treti, ctvrty!! policejni auto, dve sanitky a jako tresinka na dortu k tomu jeste helikoptera. A vse si to parkuje v nasi ulici.
 Uz tam u samosky mi bylo divny, kolik se to tech gangovych postavicek kolem potuluje a dost jsem jich potkala i na ceste domu. No tak se pridam mezi cumili, to bych nebyla ja, a policajti zacinaji oblepovat pasky kolem, a my cumaci vsichni se ptame co se to tam deje. Pry pro-za-bodnuti, to uz nevim. Ale vim, ze penize, drogy, a nemoralka v tom mela prsty. A jako dobrej paradox byl to, ze polovina cumilu, byli ti, co urcite v tom nebo necem podobnem prsty maji taky. A jak tam tak vytahuju krk, abych videla v tom davu co nejvic, pani za mnou se mi pta, co, ze se tam stalo, nekoho tam probodli ji rikam a ona se jen tak pousmala : " Jo aha, to minlej tejden se strilelo tady v ulici vedle." A tak si odkracela, jak kdyby se vlastne vubec nic nedelo.
 No tak podle mne se teda delo a hodne! Ale tady v Londyne se takhle deje dost casto, na ruznych mistech, tak si rikam, ze uz se vlastne do ty Prahy zpatky zacinam i tesit :]
 Jo , a behani jsem po tom dala jeste jednu sanci, sice zadna slava, ale cenu to trochu melo.

Takze z toho plyne co? Dokud jsme zivi a zdravi, i ten nas Pan Prezident nas bavi!




Žádné komentáře:

Okomentovat

Úsměv

Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...