Tak to nejak vubec nestiham. Vanoce, anglicky i cesky, hory, lyzovani, zazitku plno, casu malo. Tak se mi to nejak vse v hlave promita a mele a bezi a tlaci a ja vubec nevim kde mam zacit. Blog stoji a mne se z toho nervy hoji!
Takova normalni rodinka tady v Cechach, dnesni rano je uplne normalni- a to doslova. Tatka se vzteka, ze prej moc topim, ja se vztekam, ze doma proste nejde sedet nabalena ve svetru, jsem preci doma!!! : v zime jediny misto na triko s kratkym rukavem. Segra se vali s Radkem jeste v pul jedenacty v posteli, tak tatka se zase vzteka, ze nic nedelaji a akorat ho votravuji a oni se zase na me vztekaji, ze je votravuju ja at z postele vylezou a tak se vsichni vztekame dohromady akorat mamka usmiva se na nas z oblohy:)
Tak priste mozna mene vzteku a vice hluku :)
Premyslim o vecech svetu nepodstatnych. Pisu to, co prichazi zhora. Ucim se zit. Mam rada laskavost a pokoru. Jsem nesnasenlive nesnasenliva vuci aroganci.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Úsměv
Bylo půl osmé večer. Měla ho položeného na zemi a učila se poslouchat, tiše seděla a vnímala každý jeho pohyb, dotek, pohled. Řeč těla, z to...
-
Hm, tak jsem si rozbyla hubu, a poradne! Poprve jsem zazila stehy na vlastni kuzi, poprve jsem zazila sok a poprve jsem zazila peci v londyn...
-
Zdalo se mi o tom Ona tam byla Rikala, kde se v tobe bere ta sila? Kazdej den ji zdravim Ptaci litaj vzdycky za tim Kdyz dobrou ...
Žádné komentáře:
Okomentovat