Klusani

Tak se poflakuju v praci a kamaradka na mne vola: " hele, koukej! Klus v Londyne! Jdeme? " Ze vahas, ji povidam.  Dva dny na to uz se tlacily listky! A ctyri dny na to, jsme se vystrojeny jak na London fashion week uz mackaly ve fronte na vstup. A ze ta fronta nebyla kratka! Ani jsem netusila kolik Cechu vlastne zije v Lodyne, dokud jsem to na vlastni kukadla nescheckovala. Koncert opet nezklamal. Od briliantniho Tomoasovo uvodu otazkou : " ty jo, co tady delate? " :] Pres jeho opetne poklusavani mezi lidmi az po konecny zaver, kdy ho davy fanousku  nechtely nechat odjet a uzivat nocnich sparu Londyna. Bylo to super, trochu jine nez to byva v Cechach bych rekla, ta atmosfera byla jina a to proto, ze divaci byli vetsinou cizinci. Cizinci pro Anglii, ale i cizinci pro Cechy, tak trochu, si myslim. Za prve jsme jako Cesi byli na sebe nejak podezrele mili, coz vetsinou v Cechach tomu tak neni :] A mozna proto, ze kazda bytost tam , pohupujici se na tony linouci se z jeho kytary si prosla nelehkym zacatkem ziti v cizi zemi. Tak jsem tak nejak intenzivneji citila to nadseni a radost z kazdeho cloveka tam, nadseni, ze nam prijel zahrat az sem. Mozna jsme tak trochu pozapomneli, odkud to vlastne pochazime pres ty anglicke manyry a tak nam ten |Klus pripomnel, ze misto odkud pochzime, bude v nas ukryte  naveky. U nekoho hloubeji a u nekoho mene. Kazdopadne jsme hned po konci koncertu chtely s kamaradkou balit kufry a skocit na prvni letadlo domu :] Par dni mi trvalo, z toho vystrizlivet, no a zivot se tu vraci zase k normalu, prace, schon, zima, dest, ... Asi by to tak nestvalo, kdyby to bylo v Praze, ale co, Praha bude porad pro nas pripravena se tam vratit, ale otazka je, kdy budeme pripraveny my na Prahu?