Ztracena v deji

Dalsi den na kole. Zboznuju Londyn po ranu! Jednou jsem takhle pred ranem opoustela sve "drahocenne" kamarady z vecirku ktery se konal po predeslym  vecirku na hrbitove-vim, zni to ponekud morbidne, ale je to tradicni misto, kde se da varit v obrovskym kotli nefalsovany madarsky gulas primo od Madara a nemusime se bat, ze nas tam odtud nekdo vyzene, i duse jsou mozna rady za trochu tepla od ohne tam na krchove. "Drahocenni" kamaradi, proto, ze me zlili jako pumu [ i kdyz priznavam- podil viny byl i muj]
  Bylo asi pred sestou hodinou ranni a ja jsem si to frcela na mem ruzovem prostredku oblasti, ktere se rika City. V tydnu to tam pripomina mraveniste, akorat s tim rozdilem, ze Ti lide  do zeme bohuzel zaslapat nejdou. Sakra! Verim, ze kazdyho cyklisty ve meste je to prani, necyklista si to nedokaze predstavit, jak dokazou chodci lezt na nervy! A bez debat! I kdyz mozna.., pripominaji mi vlastne spis kurata nez mravence, jakmile Vas zaregistruji, samozrejme az kdyz uz jsou v polovine silnice na cervenou, zacnou preslapovat a kymacet se dopredu a dozadu s vyvalenyma vocima jak blumy! A Vy, jediny, na co myslite je; "proboha, tak uz se nekam pohni, at Te neprejedu!"
    Tohle rano to ale bylo jiny, tohle rano tam nebylo obleku a nalestenych bot a Madam se nekymacely na botach pripominajicich chudy. Nebylo tam ani zivacka, jedina udalost kazdych 10 minut byl projizdejici cerveny obr nacpany dusemi, co nemely kam jit nebo chudaku, ktere obrovske spolecnosti trapily jak otroky a hnaly je od brzkych rannich hodin pracovat o vikendu. Mesto bylo ale krasne, konecne vypadalo tak britsky! Budovy tam staly dustojne, neporazitelne a hlavne hrde. A jedinej blazen s opici na zadech- moje malickost. To rano nevim ,jestli jsem byla v euforii z krasy mesta nebo jenom proste v euforii z tech vypitych cideru. Ztratila jsem se. A to doslova! Cesta, ktera mi trva maximalne 15 minut mi trvala hodinu. Mozna by mesto bylo krasnejsi, kdyby ty ulice nebyly zamotany jak spagety:]