Rijnoletneteply nacpany pisnickovy den

Budik!! Vzbudit, vstat, zuby, vycurat, oblict, hodit batoh na zada, mapu do kapsy, pusu na cestu a hura do viru velkomesta, Do dalsiho dne nepretrzityho slapani ulicemi, stokrat uz projetymi, firmami stokrat uz navstivenymi. Bylo to krasne rano, nebylo mokre, nebylo vetrne, Bylo, teple, mirne, pratelske, stastne. To bylo ale az po ocitnuti a procitnuti se mezi starymi obry v centru Covent garden. Pred tim to rano bylo silene, ve vlaku se dychat nedalo, lidi nepratelsky hledali jediny milimetr, kam se vecpat a tak do sebe strkali, funeli, mracili se na sebe..po vystoupeni na nastupisti se pod nohy pletli, deti vriskaly, do veci triskaly a do toho vseho zmatku z repraku znelo povzbudive "dekujeme za cestovani s jihozapadnimy vlaky, prejeme Vam hezky den. No super! Uz abych odtud co nejdriv vypadla! Tak jak sem se uvelebila na sedatku myho prostredku [to jsem jeste nemela paru o tom, jak mi bude z toho pohodlnyho sedadla vecer bolet zadnice]! a vsechno to spadlo.  Vsechen ten stres, napor lidi.Nedokazu si predstavit, jak to nekdo muze absolvovat kazdy den, dokonce jsem uz i slysela nazory jako, ze se na to da zvyknout, ze to uz nevadi- pitomost! Na to si nikdy nezvyknete, jedine kdyby Vam vyoperovali mozek a z Vas se stal nepremyslejici stroj- i kdyz me tak napada, takhle to ty veliky firmy s lidmi delaji a dari se jim to. Moc se dneska ty mozky uz nepouzivaji. Zaplat panbuh, ze jsem neskoncila jako jeden z tech " factory made zombies".
 Ten den byl narocny, prace bylo hodne, nepozornych chodcu taky, ulice autama precpany, pripominalo mi to ucpany potrubi nekde v  podzemi a vy jen cekate az to vsechno praskne a ta katastrofa co pak prijde!. Ale slunce svitilo a signal na radiu nevypadaval, maly kouzelny masinky co nam rikaji smer jobu fungovaly taky, kontrolori, co musi ten gulas 40 vehiklu davat dohormady, fungovali  a to vyborne { za to jim patri muj obrovsky obdiv a respekt]. Co vic si prat.
 A tak jsme se s Joem potkali po ty namaze, i ty kola, chudinky nase, odpocivaly u osvetlene lampy a my odpocivali u toho na schodech s lahvi zaslouzenyho vychlazenyho cideru, telefonem k tomu vypustejici melodie nasich nejoblibenejsich songu. Pozorovali jsme ten unaveny, uz trochu klidnejsi vecer. Najednou jsme nevideli ten zmatek, ale jen sami sebe a tak jsme tam sedeli, koukali, premysleli, nic nerikali, jen citili. Ten vzduch byl preplneny,ale ted uz hezky, prijemne preplneny, i tak ten nas organ srdecni byl preplneny. Cim? Obcas se to tak stava... Ze se to preplni...Byl to nacpany den, lidmi, praci, vztekem, lasky. Byl to zivy den!